Jdi na obsah Jdi na menu
 


6.kapitola

Nasycení pěti tisíců
1Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiatského jezera v Galileji. 2Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Byly blízko židovské svátky velikonoční. 5Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" 6To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. 7Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." 8Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9"Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!" 10Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!" 13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. 14Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!" 15Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.


Ježíš kráčí po moři
16Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, 17vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. 18Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. 19Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. 20On však jim řekl: "Já jsem to, nebojte se!" 21Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.


O chlebu života
22Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami. 23Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky. 24Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. 25Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?" 26Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. 27Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť." 28Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?" 29Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal." 30Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? 31Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ,Dal jim jíst chléb z nebe´." 32Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. 33Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu." 34Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!" 35Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 36Ale řekl jsem vám: Viděli jste mne, a přece nevěříte. 37Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, 38neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 39a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. 40Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." 41Židé proti němu reptali, že řekl: ,Já jsem chléb, který sestoupil z nebe´. 42A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ,Sestoupil jsem z nebe´!" 43Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou! 44Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 45Je psáno v prorocích: ,Všichni budou vyučeni od Boha´, Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. 46Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce. 47Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. 48Já jsem chléb života. 49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." 52Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?" 53Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. 58To je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky." 59To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.


Petrovo vyznání
60Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" 61Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? 62Co až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. 64Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od začátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. - 65A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." 66Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. 67Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" 68Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." 70Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." 71Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.