24.kapitola
Prázdný hrob
1Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. 2Nalezly však kámen od hrobu odvalený. 3Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. 4A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. 5Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, 7že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát." 8Tu se rozpomenuly na jeho slova, 9vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. 11Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. 12Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Zjevení na cestě do Emaus
13Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17Řekl jim: "O čem to spolu cestou rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" 19On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22Ovšem některé z našich žen nás ohromily. Byly totiž zrána u hrobu 23a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli." 25A on jim řekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26Což neměl mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?" 27Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.28Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29Oni však ho začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi. 30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" 33A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. 34Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi." 35Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
Zjevení v Jeruzalémě
36Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. 37Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali že vidí ducha. 38Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? 39Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." 40To řekl a ukázal jim ruce a nohy. 41Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim. "Máte tu něco k jídlu?" 42Podali mu kus pečené ryby. 43Vzal si a pojedl před nimi. 44Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46Řekl jim. "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48Vy jste toho svědky. 49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
Nanebevstoupení
50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. 52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, 53byli stále v chrámě a chválili Boha.