4.kapitola
Podobenství o rozsévači
1Opět začal učit u moře. Schromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. 2Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: 3"Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. 4Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. 5Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný." 9A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Důvod řeči v podobenstvích
10Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství. 11Řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou, 12aby
,hleděli a hleděli, ale neviděli,
poslouchali a poslouchali, ale nechápali,
aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.´ "
Výklad podobenství o rozsévači
13Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak rozumíte všem ostatním? 14Rozsévač rozsívá slovo. 15Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. 16A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. 17Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. 18U jiných je zaseto do trní: Ti slyší, 19ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. 20A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásonou i stonásonou."
Světlo určené na svícen
21A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? 22Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. 23Kdo má uši k slyšení, slyš!" 24Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. 25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má."
Podobenství o zasetém semenu
26Dále řekl: "S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; 27ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. 28Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. 29A když úroda dozraje, hospodář hned ppošle srp, protože nastala žeň."
Podobenství o hořčičném zrnu
30Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; 32ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu." 33V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. 34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
Utišení bouře
35Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!" 36Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. 37Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. 38On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" 39Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni, utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40Ježíš jim řekl: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?" 41Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: "kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"