Jdi na obsah Jdi na menu
 


6.kapitola

18. 6. 2014

Kázání v Nazaretě
1Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním. 2Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama! 3Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu. 4Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě." 5A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6A podivil se jejich nevěře.


Vyslání Dvanácti
Obcházel pak okolní vesnice a učil.
7Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. 8Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; 9aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. 10A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstavejte, dokud z těch míst neodejdete. 11A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim." 12I vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.


Smrt Jana Křtitele
14
Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly." 15Jiní říkali: "je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků." 16Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít." 17Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, 18a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" 19Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal. 21Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. 22Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám." 23Zavázal se jí přísahou: "Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království." 24Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele." 25Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele." 26Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. 27Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři 28a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.


Nasycení pěti tisíců
30
Apoštolové se schromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. 31Řekl jim: "pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. 32Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. 33Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. 34Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. 35Když už čas pokročil, přistopili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdě. 36Propusťje, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu." 37Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?" 38Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby." 39Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. 40Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. 41Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42A jedli všichni a nasytili se; 43a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů a ryb. 44Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.


Ježíš kráčí po moři
45
Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup. 46Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. 47A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. 48Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich. 49Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domění, že je to přízrak; 50všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se"! 51Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ochromení úžasem. 52Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.


Uzdravování u Genezaretu
53Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu. 54Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali, 55zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je. 56A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dokli, byli uzdraveni.