Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.kapitola

Spor o prvenství
1
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" 2Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed 3a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se  neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. 4Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. 5A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.


Varování před svody
6
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. 7Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. 8Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu,
utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. 9Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.


Podobenství o ztracené ovci
10
Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. 12Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? 13A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.​​


O bratrském napomínání
15
Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. 16Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ,ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´. 17Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.


O moci církve
18
Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. 19Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. 20Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."


O odpouštění
21
Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22Ježíš mu odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát."


Podobenství o nemilosrdném služebníku
23
"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 24Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen  mnoho tisíc hřiven. 25Potože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ,Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!´27Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ,Zaplať mi, co jsi dlužen!´29Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ,Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´30On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nesplatí dluh. 31Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 32Tu ho pán zavolal a řekl mu: ,Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem
, jako jsem se já smiloval nad tebou?´34A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - 35Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."