Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.kapitola

Cesta Makedonií, Řeckem a maloasijským pobřežím
1Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se na cestu do Makedonie. 2Prošel tamější krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a přišel do Řecka, 3kde strávil tři měsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti němu Židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se přes Makedonii. 4Doprovázel ho Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie. 5Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. 6My jsme po velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady až za pět dní. Tam jsme zůstali týden. 7První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci. 8Byli jsme shromážděni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp. 9Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý. 10Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: "Upokojte se, je v něm život." 11Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel. 12Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo. 13My jsme nastoupili na loď napřed a vypluli jsme směrem k Assu, kde se k nám měl připojit Pavel. Tak nám totiž nařídil a sám se rozhodl jít pěšky. 14Když se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na loď a dopluli do Mitylény. 15Odtud jsme pluli dál, a na druhý den jsme se dostali do blízkosti Chia. Další den jsme připluli k Samu a příští den jsme dorazili do Milétu. 16Pavel se totiž rozhodl minout Efez a neztrácet čas v provincii Asii, neboť spěchal, aby byl pokud možno na den letnic v Jeruzalémě.
 

 

Loučení s Efezskými
17Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve. 18Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie. 19Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. 20Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. 21Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista. 22Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká. 23Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení. 24Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti. 25Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království. 26Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, 27neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel. 28Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. 29Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30I mezi vámi samými povstanou lidé. kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. 31Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. 32Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni. 33Od nikoho jsem nežádal stříbro, zlato ani oděv. 34Sami víte, že tyto mé ruce vydělávali na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci. 35Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ,Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.´" 36Po těch slovech si s nimi se všemi klekl a pomodlil se. 37Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a líbali ho, 38dojati nejvíce jeho slovy, že ho už nikdy neuvidí. Pak ho doprovodili k lodi.