Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.kapitola

Petr a Jan před radou
1Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, 2rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. 3Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. 4Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc. 5Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, 6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, 7dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?" 8Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší, 9když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, 10vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk  před vámi zdráv. 11Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 12V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." 13Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem. 14A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. 15Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili: 16"Co s těmi lidmi uděláme? Bůh skrze ně způsobil zřejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít. 17Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat." 18Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili. 19Ale Petr a Jan jim odpověděli: "Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. 20Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet." 21A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zač by je mohli potrestat; také měli obavy z lidu, neboť všichni chválili Boha za to, co se stalo. 22Tomu chromému, který byl zázračně uzdraven, bylo totiž už přes čtyřicet let.


Utvrzení církve
23Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. 24Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich, 25ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl:
,Proč zuří pohané hněvem
a národy osnují marná spiknutí?
26Povstávají králové země
a vladaři se srocují
proti Hospodinu a jeho Mesiáši.´
27Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, 28a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. 29pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; 30a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení  a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." 31Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. 32Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. 33Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. 34nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, 35skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. 36Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - to znamená ,syn útěchy´ - levita původem z Kypru, 37měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.