Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.kapitola

Štěpánova řeč před radou
1Velekněz se Štěpána otázal: "Je tomu tak?" 2A Štěpán začal mluvit: "Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, 3a řekl mu: ,Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.´ 4A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. 5Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna. 6A Bůh mu řekl: ,Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. 7Ale já budu soudit národ, který je zotročí´. řekl Bůh, ,a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě´. 8Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů. 9Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, 10vysvobodil ho ze všech jeho útrap a způsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svěřil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem. 11Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové neměli co jíst. 12Jákob se dověděl, že jsou v Egyptě zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny. 13Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu. 14Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět. 15Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové. 16Jejich ostatky přenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emorových v Sichemu a zaplatil stříbrem. 17Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl. 18Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl. 19Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu. 20V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma; 21a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna. 22Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech. 23Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří. 24A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil. 25Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili. 26Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: ,Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?´ 27Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: ,Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem? 28Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?´ 29Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové. 30Když uplynulo čtyřicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sínaj anděl v plameni hořícího keře. 31S údivem hleděl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinův hlas: 32,Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.´ Mojžíš se třásl strachem a neodvážil se vzhlédnout. 33Hospodin mu řekl: ,Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá. 34Dobře jsem viděl, jak můj lid v Egyptě těžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tě do Egypta.´ 35To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když řekli: ,Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?´ Toho poslal Bůh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla zjevil v keři. 36To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let. 37To je on, který řekl synům izraelským: ,Bůh vám z vašich bratří povolá proroka, jako jsem já.´ 38To je ten, kdo při shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sínaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života. 39Ale naši praotcové ho nechtěli za vůdce, zřekli se ho a zatoužili po Egyptu. 40Proto řekli Árónovi: ,Udělej nám bohy, kteří by nás vedli. Vždyť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.´ 41A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti. 42Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků:
,Byl jsem to já, lide izraelský,
komu jste po těch čtyřicet let na poušti
obětovali a přinášeli dary?
43Byl to Moloch,
jehož stánek jste s sebou nosili,
a hvězdu boha Remfana,
obrazy, které jste si udělali
pro svou modloslužbu.
Proto vás vystěhuji do vyhnanství,
až do končin babylónských.´
44Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal. 45Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových. 46David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův. 47Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám. 48Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok:
49,Mým trůnem je nebe
a země podnoží mých nohou!
Jaký chrám mi můžete vystavět,
praví Hospodin,
a je vůbec místo,
kde bych mohl spočinout?
50Což to všechno nestvořila má ruka?´
51Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. 52Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"


Štěpánova mučednická smrt
54Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. 55Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." 57Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli 58a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. 59Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" 60Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.