22.kapitola
Jidášova úmluva s velekněžími
1Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. 2Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 3Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 4Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. 5Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. 6Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
Příprava velikonoční večeře
7Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. 8Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři." 9Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom ji připravili?" 10Řekl jim: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: 11,Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?´ 12A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři." 13Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
Ustanovení večeře Páně
14Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. 15Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. 16Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím." 17Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou. 18Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží." 19Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy. "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." 20A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
Označení zrádce
21"Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. 22Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje." 23A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
Spor o přední postavení
24Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25Řekl jim. "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26Avšak vy ne tak, : Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. 29Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, 30abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele."
Rozhovor cestou do Getsemane
31"Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím." 33Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." 34Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš." 35Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli." 36Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. 37Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ,Byl započten mezi zločince.´ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle." 38Oni řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."
Modlitba v Getsemane
39Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. 40Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení." 41Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42"Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň." 43Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. 44Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. 45Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. 46Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Zatčení
47Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?" 49Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?" 50A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím!" Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. 53Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."
Petrovo zapření
54Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. 55Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. 56A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!" 57Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám." 58Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!" 59Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!" 60Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. 61Tu se Pán obrátil a pohlédl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát." 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Ježíš před radou
63Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; 64zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil." 65A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. 66Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: 67"Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte. 68Položím-li otázku já vám, neodpovíte. 69Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha." 70Tu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem." 71Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."