Jdi na obsah Jdi na menu
 


13.kapitola

Barnabáš a Saul vysláni z Antiochie na Kypr
1V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul. 2Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal." 3A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu. 4Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr. 5Když dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka. 6Pak prošli celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus. 7Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet  Boží slovo. 8Ale  Elymas, ten kouzelník - tak se totiž vykládá jeho jméno - vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. 9V tu chvíli Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl: 10"Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? 11Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje." Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.

Pavel a Barnabáš v Pisidské Antiochii
13Z Páfu se Pavel se svými průvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma. 14Přes Perge šli dál do Pisidské Antiochie. Když nastala sobota, vešli do synagógy a posadili se. 15Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli je představení synagógy: "Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu." 16Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: "Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne! 17Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí. 18Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti, 19a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu. 20To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele. 21Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let. 22Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ,V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem měl na mysli. On splní vše, co chci.´ 23A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše. 24Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít. 25Když Jan končil své poslání, řekl: ,Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.´ 26Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy. 27Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu. 28Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit. 29Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. 30Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých 31a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům, 33splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´ 34To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: ,Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.´ 35A pak na jiném místě říká: ,Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.´ 36David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach. 37Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach. 38Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. 39Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří. 40Střezte se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích: 41,Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřte oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.´" 42Když Pavel A Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu. 43Schromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti. 44Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. 45Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. 46Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: "Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. 47Vždyť Pán nám přikázal: ,Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.´ 48Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. 49A slovo Páně se šířilo po celé krajině. 50Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje. 51Oni na svědectví proti nim setřásli prach s nohou a odešli do Ikonia. 52Ale učedníci byli naplnění radostí a Duchem svatým.